Oděv je „zrcadlem své doby“. Závisí na něm různá pravidla společenského chování, způsob držení těla a chůze – některé šaty dokáží svému nositeli poskytnout dokonalou svobodu pohybu, jiné jej naopak velmi „svazují“. Není proto divu, že oděv v mnohém ovlivňuje i charakter tanců každé epochy.


Starý tanec zřejmě není možné pochopit, pokud bychom se snažili tančit jej v moderních šatech. Podoba oblečení se v průběhu historie různě vyvíjela – někdy šaty beze změn přežívaly celá staletí, jindy se módní vlny střídaly téměř každoročně – v každém případě se však „staré“ odění od dnešního v mnohém liší. Například renesanční či barokní kostým s sebou nese pro dnešního člověka poněkud nečekaná pohybová omezení, která se dají odhalit jedině tím, že se šaty jednoduše vyzkouší při tanci.

Pro každé období, kterému se věnujeme, vyhledáváme dobové dokumenty i současné odborné studie o stylu oblékání. Abychom se co nejvíce přiblížili podobě oblečení konkrétní epochy, pracujeme se starými střihy – často velmi odlišnými od těch používaných v současnosti. Díky nim naše oděvy odpovídají dobovým proporcím a siluetám.

Šijeme z přírodních materiálů a látky vybíráme podle toho, zda byly pro tehdejšího člověka dostupné, a samozřejmě také podle toho, zda byly právě považovány za módní. Podobně jako na materiálech nám také záleží na barvách, u nichž je rozhodující jak dostupnost a cena barvy pro konkrétní dobu, tak módní paleta barev každého stylu. Převážná část kostýmů je šita ručně. Zaměřujeme se i na drobné detaily – výšivky a ozdobné lemy, obšívané dírky nebo knoflíky, krajky a stuhy.

Snažíme se, aby oblečení vypadalo „realisticky“. Neopomíjíme všechny ty drobné, ale nesmírně důležité doplňky, díky kterým je iluze reality mnohem snáze uvěřitelná. Ke každému oděvu patří boty, klobouk nebo čepec, zavinutí nebo dobový účes. Nezapomínáme ani na opasky, kapesníčky, šátky a šerpy, tašky, šperky a ozdoby, zástěry a vycházkové hůlky...

Každé šaty jsou vytvářeny pro konkrétní postavu, tedy například pro vdanou renesanční měšťanku, která žije ve francouzském Langres na sklonku šestnáctého století. Máme představu o způsobu jejího života, a díky tomu můžeme odhadnout, jaký styl oblečení a jaké doplňky zřejmě zvolí, a také například kolik peněz je schopna do svého oděvu investovat. Velice nám záleží na skutečných detailech. Víme, že si jen málokdo všimne, že naše měšťanka má pod živůtkem korzet a pod sukněmi šité punčochy, přesto si však situaci nikterak neulehčujeme.
Náš přístup se snad může zdát zbytečně precizní. Jednoduše se snažíme dělat všechno tak, abychom byli sami spokojeni a věříme, nebo doufáme, že se najde i někdo další, kdo ocení historii bez zipů, tenisek a elastických látek, koho potěší starý tanec se vším, co k němu patří, starý tanec „od hlavy až k patě“.